Většina z nás si Wisławu Szymborskou spojuje s její vynikající poezií a Nobelovou cenou za literaturu z roku 1996, ale ne každý ví, že tato básnířka měla slabost pro originální předměty a ručně vyráběné koláže, které sama poněkud skromně nazývala "nálepky". Szymborské příbuzní a přátelé je často dostávali u příležitosti svátků nebo jiných výjimečných událostí, ale i bez příležitosti. S kolážemi zacházela jako s jakýmsi soukromým dopisem. Když dostávala dopisy od svých čtenářů, někdy jim místo odpovědi posílala své ručně vyrobené koláže. Její vystřihovánky byly výtvarně pojatým komentářem k běžným, každodenním záležitostem. Nechybí však ani veselá díla či vtipné pohlednice, které stručně a ironicky ukazují absurditu tehdejšího života a vedou alespoň k zamyšlení a úvaze. První kolážové pohlednice začaly vznikat na přelomu 60. a 70. let 20. století. Pohlednice dostupné v obchodech v té době postrádaly estetiku nebo se někdy prostě neprodávaly. Koláže vznikaly z fragmentů vystřižených z novin, které básník třídil do podepsaných složek a skládal z nich příležitostné pohlednice a pohlednice. Přátelé, kteří byli zasvěceni do básnířčiny záliby, jí přinášeli staré časopisy, staré pohlednice a také jí vozili barevné časopisy z cizích zemí.