Ze své hrdé pozice na poličce vedle Zlatého glóbu a Zlaté palmy z festivalu v Cannes jsem já, soška Oscara, dohlížel na pozoruhodnou cestu Miloše Formana. Jeho příběh mi zní v uších a každým dnem si jej více vážím. Miloš Forman se narodil v Československu v roce 1932 a už jako mladého ho postihla tragédie, když oba jeho rodiče zahynuli v koncentračních táborech. Navzdory této hluboké ztrátě z něj vyrostl vynikající vypravěč. Své režijní dovednosti zdokonaloval na FAMU v Praze a vytvořil silné filmy, které diváky nejen fascinovaly, ale také jemně vzdorovaly komunistickému režimu. Koncem šedesátých let 20. století vedly měnící se politické poměry v Československu a vábení Hollywoodu Miloše do Spojených států, což byl krok, který ovlivnil jeho osud. Jeho americká cesta přinesla mistrovská díla jako "Přelet nad kukaččím hnízdem", "Amadeus", "Lid versus Larry Flynt" a "Muž na Měsíci". Pokaždé, když na filmovém plátně vytvořil další kouzlo, já, Oscar, jsem věděl, že budu v dobré společnosti s jeho dalšími cenami. Navzdory slávě, lesku a pozlátku, které ho obklopovaly, nikdy neztratil svou podstatu. Zůstal zakořeněný ve svém českém dědictví a vždy si vážil své vlasti. Jeho smích byl nakažlivý, jeho historky poutavé a jeho duch nezdolný. Z této poličky jsem viděl to nejlepší z Miloše Formana, muže, který proměnil osobní zápasy ve filmová mistrovská díla. A přestože jsem jen tichým pozorovatelem, pouhou soškou uznání, stojím hrdě a svědčím o odkazu skutečného umělce.