Byl to jasný letní den v českých horách. Slunce viselo nízko na obzoru a vrhalo teplý zlatavý odstín přes rozsáhlé zelené lesy. Po dlouhém dopoledním treku rodina Nováků – Anna, Michal a jejich dvě děti, Vojta a Tereza – konečně zahlédla malebnou horskou restauraci. Unavení a zpocení si sedli ke stolu venku a vyhřívali se ve slunečních paprscích. Děti, nedočkavé a žíznivé, jednohlasně vykřikly: "Chceme kofolu!". Anna se zasmála: "Ach, Kofola, chuť našeho dětství!" Michal souhlasně přikývl. "Znáte, děti, příběh, který se za tímto jedinečným nápojem skrývá?" Děti zavrtěly hlavami, zvědavé oči dokořán. "Kofola," začal Michal, "není ani úplně česká, ani úplně slovenská. Její příběh začíná v šedesátých letech minulého století v bývalém Československu. Země hledala náhradu za populární západní colu, která tehdy nebyla běžně dostupná. A tak se zrodila Kofola." Anna se přidala, "Byla to směs bylinných extraktů, perlivé vody a špetky kofeinu, což jí dalo výraznou sladkokyselou chuť, odlišnou od jakékoliv jiné limonády." Lukáš se zeptal: "Proč ale získala takovou popularitu, tati?" Tatínek odpověděl: "No, kromě toho, že to byl místní produkt, byl to symbol hrdosti a jednoty Československa. V průběhu let, dokonce i po rozdělení země, přijalo Česko i Slovensko Kofolu za svou." "Vyrábí se teď jinak, mami?" zeptala se Tereza. Anna odpověděla: "Recept zůstává přísně střeženým tajemstvím. Ale neuvěřitelné je, že obstál ve zkoušce času. I dnes se Kofola vyrábí tradičními metodami a nápoj neobsahuje žádné konzervační látky."