Dne 25. března 1988 jsem se zapsal do historie jako jeden z nejvýznamnějších veřejných projevů odporu proti komunistickému režimu v bývalém Československu. Byl jsem předzvěstí sametové revoluce 17. listopadu 1989, která vedla k pádu čtyřicetileté totality a nástupu demokracie. Kvůli mně se na Hviezdoslavově náměstí v Bratislavě na půl hodiny shromáždily asi dva tisíce lidí a další tisíce byly v přilehlých ulicích. Na shromáždění nezazněly žádné projevy, demonstranti vyjadřovali svůj nesouhlas hořícími svíčkami a modlitbami. Státní policie reagovala násilím, proti demonstrantům použila obušky a vodní děla. Desítky lidí, včetně těch, kteří se náhodou nacházeli v centru Bratislavy, byly zatčeny a několik hodin vyslýchány. Brutální zásah proti mně, proti tiché modlitební demonstraci, vyvolal v demokratickém světě odezvu. BBC, Hlas Ameriky, Svobodná Evropa a Vatikánský rozhlas vysílaly, co se mi stalo. Domácí státní propaganda naopak nechala zveřejnit zprávu o údajně neúspěšném pokusu některých jedinců zneužít náboženské cítění lidí.