Být památníkem dávno zaniklé říše není každodenní záležitost. Vezměte si například mešitu Kászima Gáziho paši v Pécsi. Jak napovídá můj název, postavil mě v 60. letech 15. století Kászim Gázi paša, vysoce postavený vojevůdce Osmanské říše. Maďarsko bylo součástí Osmanské říše v letech 1541-1699. Sloužila jsem jako modlitebna muslimských Turků. Skutečnost, že na stejném místě kdysi stával křesťanský kostel, ukazuje, jak se časy mění. Byl jsem postaven na jeho místě jako mešita, a přestože se moje podoba příliš nezměnila, dnes funguji jako římskokatolický kostel, stejně jako kostel přede mnou, pod názvem kostel Nanebevzetí Panny Marie. Nejsem v Pécsi jediný, kdo pamatuje staré časy. Nacházejí se zde raně křesťanské katakomby, které byly vybudovány v době Římské říše a byly dokonce zapsány na seznam světového kulturního dědictví. K tématu starých Římanů: Pécs založili ve 2. století n. l. jako Sopianae. V roce 1009 zde pak král svatý Štěpán I. založil biskupství a další maďarský král zde v roce 1367 založil univerzitu, která byla nejen první univerzitou v zemi, ale funguje dodnes. Od té doby se toho zde událo tolik a obyvatelé mnoha národností zde vytvořili bohatou a pestrou kulturu, a proto je zde muzeum děl Victora Vasarelyho, Tivadara Csontváryho Kosztky a Ameriga Tota a možná není náhodou, že zde vznikla i Zsolnayova keramická továrna nebo továrna na varhany a harmonia Angster.