Když náš otec ležel na smrtelné posteli, odkázal podle zvyku celý svůj majetek nejstaršímu synovi. Mladšímu se to však nelíbilo, a tak si na malém Sitně postavil vlastní hrad. My jsme se však začali dohadovat, kdo je skutečným pánem Sitna. Vše vyvrcholilo během lovu, kdy jsme si oba chtěli přivlastnit uloveného jelena. Začali jsme se hádat. Pohanský kněz se nás snažil usmířit, ale marně, nepodařilo se mu to. Pak vykřikl silným hlasem a zaklel nás do sitnianských skal. A tak pověst o tom, že my, sitnianští rytíři, jsme zakleti v těchto skalách, je dodnes legendou. Každých sedm let se skály otevřou a jeden z nás rytířů vykřikne: "Už?". Když mu nikdo neodpoví, vejde dovnitř a my v těchto skalách spíme zase dalších sedm let.