Když pan učitel Novák vedl svou dychtivou třídu dlážděnými ulicemi Kutné Hory, začal vyprávět o slavné minulosti města. "Děti," začal a upravil si brýle, "toto město bylo kdysi díky bohatým stříbrným dolům druhým nejvýznamnějším v českých zemích. Ve středověku se tu vyráběla značná část evropského stříbra. Právě toto bohatství dalo vzniknout velkolepým stavbám, které vidíte kolem sebe." Ukázal směrem k tyčící se stavbě katedrály svaté Barbory, mistrovskému dílu gotiky. "Tato katedrála," vysvětlil, "je zasvěcena svaté Barboře, patronce horníků. Smysl pro detail, lomené oblouky a složitost vitráží svědčí o prosperitě a významu Kutné Hory." Pokračujíc v procházce, třída dorazila k Vlašskému dvoru. "V této budově," řekl pan Novák, "kdysi sídlila královská mincovna. Zde se razily slavné pražské groše. Tyto mince hrály zásadní roli v hospodářském vzestupu regionu." Když se třída blížila k sedlecké kostnici, tón pana Nováka se poněkud zachmuřil. "Tuto kapli zdobí kosti desetitisíců lidí, strašidelná připomínka dýmějového moru a husitských válek. Může to působit strašidelně, ale je to také zamyšlení nad pomíjivostí života a rovností lidí ve smrti." Nakonec, když stanuli v centru města, učitel se rozmáchl rukou: "Všechny ty poklady, které vidíte, od kamenných kašen po velkolepé paláce, jsou důvodem, proč je Kutná Hora zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Toto město není jen pokladem České republiky, ale celého světa."