Když jsem předával obálku s receptem na Dobošův dort úředníkovi Metropolitní rady cukrářského a perníkářského průmyslu, zalily mě vzpomínky. Jako by se budapešťská Národní všeobecná výstava v roce 1885 konala včera. Ten den se mi tak živě vryl do paměti, že kdykoli si na něj vzpomenu, vždycky mám pocit, jako by ten den byl dnes. Téměř vidím číšníka, jak podává talíř rakouskému císaři Františku Josefovi a jeho manželce královně Alžbětě. Jak jejich vidličky rozbíjejí rozpuštěnou cukrovou polevu a pak kloužou dolů mezi čokoládový máslový krém, který rovnoměrně vyplňoval mezery mezi pěti vrstvami dortu. A mým veličenstvům můj dort chutnal, stejně jako celé Evropě. Ze zamyšlení mě probrala úředníkova otázka. "V souladu s předchozím ustanovením jsme vydali smlouvu, podle níž od letošního roku, tj. 1906, může recept volně používat kterýkoli člen průmyslového sdružení. Prosím, podepište se zde, kde je napsáno József C. Dobos."