Ó, jak majestátní výhled! Pode mnou se rozprostírá celá Buda a Pešť a v dálce vidím Jánosovu vyhlídku, a dokonce i pásmo Budínských vrchů. Zároveň mi vůbec nevadí, že tam nemůžu jít. Jednak sám vypadám fantasticky, jednak mám na dosah ruky tolik krásy, že i když tu stojím už celá staletí, ještě mě to neomrzelo. Říkám si Budínský hrad a doslova sedím na budínském hradním vrchu. Naštěstí ne sám, ale spolu s několika dalšími fantastickými stavbami. Je tu Rybářská bašta, nad ní se pak tyčí Matyášův kostel a klikaté, romantické uličky budínské hradní čtvrti plné malých, barevných, starých domků. A pak, když se ke mně blížíte, je tu Sándorův palác, kde bydlí prezident Maďarské republiky. Po další krátké procházce kolem budínské stanice lanové dráhy a nádherné kované brány konečně dojdete ke mně, ke komplexu hradu a paláce. To vše, a kromě toho ještě další vysvětluje, proč je budínská hradní čtvrť od roku 1987 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Podle mého názoru zaslouženě. Vrátím-li se ke mně, není pochyb o tom, že jsem impozantní stavba, ale musím dodat, že jsem nebyl postaven za den. Moje stavba začala ve 14. století v gotickém slohu, po něm přišli král Ludvík Veliký a král Zikmund, v 15. století pak král Matyáš, kteří mě dále rozšiřovali a zkrášlovali. Konečnou podobu jsem dostal na konci 19. století, ale díky tomuto dlouhému procesu mám gotické, renesanční, barokní i novobarokní části. Králové v mých zdech již delší dobu nežijí, ale naštěstí jsem se nemusel obejít bez velkoleposti. Hostím Maďarskou národní galerii, Budapešťské historické muzeum a Széchényiho národní knihovnu, díky nimž trávím dny zaplavené krásnými uměleckými díly a moudrými literárními díly, a co se mě týče, nedokážu si představit větší a povznášející nádheru.