Pod vlivem tíživé sociální situace, národnostního útlaku Slováků a celoevropských tendencí sílícího národně emancipačního hnutí ve 30. letech 20. století se podařilo vytvořit spisovný jazyk Slováků. Vytvořili jsme silnou revoluční vlasteneckou generaci. Vedli jsme ji my: Ľudovít Štúr, Jozef Miloslav Hurban a Michal Miloslav Hodža. Díky nám výrazně pokročil proces budování Slováků v moderní národ, který se začal hlásit o své státoprávní postavení. Důležitým krokem v tomto procesu byla kodifikace spisovné slovenštiny. Na setkání Štúra, Hurbana a Hodži v Hlboku v roce 1843 byly přijaty zásady nového spisovného jazyka, které Štúr později rozpracoval ve svém díle Nauka reči slovenskej. Přestože pokusy o kodifikaci slovenštiny se objevily již v předchozím období, Štúrova slovenština se ukázala jako nejvhodnější, nejživotaschopnější a pro celý národ nejpřijatelnější.