Být symbolem města je pro mě opravdu čest a vážím si této pozice. Jsem Ohnivá věž, znak Sopronu/Šoproně, "Nejvěrnějšího města" Maďarska. Každý, kdo se zajímá o historii tohoto města, si nemůže vybrat lepší výchozí bod pro své studium než mě. Především mám díky své výšce 58 metrů nádherný panoramatický výhled na celou Šoproň, Lővérek a někdy i na Alpy, které se táhnou přes sousední Rakousko. Mé základy položili staří Římané, kteří zde založili město Scarbantia, jež bylo významným obchodním centrem. Poté přišli Maďaři, mezi nimiž byl i hrabě jménem Suprun, jehož jméno město Šoproň přijalo. Výhodná poloha osady znamenala, že o její získání mělo zájem mnoho armád a říší. Přišli Češi, Habsburkové i Turci – bylo by obtížné vyjmenovat všechny útoky. Mezitím jsem neustále rostl na významu. Ve 13. století jsem získal čtvercovou základnu, ve 14. století následovalo válcovité tělo a v roce 1681 jsem získal svůj současný tvar s kulatým balkonem a přilbou. Ještě jsem vám ale neřekl, proč Šoproň získala titul "nejvěrnější město". Inu, v souvislosti s vypořádáním hranic, které bylo součástí mírové smlouvy z roku 1921 po první světové válce, se Šoproň a osm obcí mohlo v referendu rozhodnout, zda budou patřit k Rakousku, nebo k Maďarsku. Šoproň hlasovala pro Maďarsko, a proto jí parlament v roce 1922 udělil titul "Nejloajálnější město". Dvacáté století však pro naše město přichystalo ještě jeden závažný historický moment. Dne 19. srpna 1989 se nedaleko konal tzv. panevropský piknik, který pak vedl k demontáži železné opony, jež stála mezi Maďarskem a Rakouskem.