Nemůžu tomu uvěřit! Nemůžu uvěřit, že jsem tady v Bruselu a vyhrál jsem! Já, piškotový dezert! Získal jsem profesionální ocenění na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958! I když teď, když o tom přemýšlím, to není zas tak velké překvapení, protože upřímně, kdo by mi odolal? Vždyť má snad nějaký jiný zákusek tak jemnou, čokoládovou, oříškovou chuť, piškot, záměrně, a přitom elegantně roztrhaný na kousky? A ta náplň... Vanilkový krém, vlašské ořechy, rozinky roztroušené mezi prvními dvěma vrstvami, pak meruňkový džem pod třetí vrstvou piškotu. Vše pak korunuje závěrečná vrstva kakaového prášku a podává se s čokoládovou omáčkou a čerstvou šlehačkou. Bezpochyby jsem si toto ocenění zasloužil, ale nebylo by to možné bez Károlyho Golleritse, vrchního číšníka v restauraci Gundel, a Bély Józsefa Szőcse, který zde byl také cukrářem. Jemu vděčím za své jméno, i když původně znělo "Somlyó galuska", ale tady v Bruselu někdo popletl ypsilon. Nevadí, je to bezvýznamná chybička, která nijak nesnižuje mou velikost.