Nevím, jak dlouho mě ten herec pronásleduje. Přemýšlel jsem, že mu to vrátím, ale pak jsem se rozhodl nechat to být. Musí být pod velkým tlakem. Především má hrát jednu z největších maďarských literárních postav, Sindibáda. Za druhé, původně do role nechtěli jeho, ale slavného italského herce Vittoria de Sicu. Ale De Sica byl příliš drahý, a tak se spokojili s ním, Zoltánem Latinovitsem. Sám jsem nikdy netoužil po tom, abych se pohyboval v zábavním průmyslu, protože mě nikdy nenapadlo, že by se taková příležitost někdy otevřela někomu s takovou kostní dření, jako je ta moje. A vidíte, jsem tady, sedím na talíři uprostřed natáčení a napařuju se. Všichni mluví o tom Sindibádovi, který podle toho, co jsem slyšel, musel být opravdu zajímavá postava. Jak jsem se dozvěděl, Sindibáda vytvořil spisovatel Gyula Krúdy na začátku 20. století. Krúdy si svou postavu musel velmi oblíbit, protože o ní napsal pět knih, ale zatímco původní Sindibád cestoval po mořích, jeho Sindibád si rád krátil čas u stolů v restauracích s různými ženami. Tady přicházím na řadu já, protože náš Sindibád měl obzvlášť rád vařenou morkovou kost. Ach, teď bychom to mohli celé začít opravdu od začátku, protože si nemyslím, že hlavní hrdina snil o kamenné kostní dřeni... A co termín? Zoltán Huszárik, který film režíruje, řekl, že by ho chtěl uvést v roce 1971. To zní dobře, ale to bychom se měli raději pustit do toho!