Lidé často říkají, že je jejich práce nudí, že jsou z ní "vyhořelí". Nevím, jak to mají oni, ale já tu svou stále miluji, i když jsem do práce nenastoupil včera! Od roku 1909 hlídám vchod do Kossuthova mauzolea (tj. hrobky), zde na hřbitově na Fiumeiově ulici v Budapešti. Pokud ho někdy navštívíte, uvidíte, že mauzoleum je opravdu impozantní stavba se dvěma zuřivými lvy, kteří střeží vchod. Já jsem jeden z nich, ten napravo. Do hrobky je bohužel možné vstoupit jen zřídka, ale věřte, že uvnitř je krásně. Opatrnost je pochopitelná, protože je zde pohřben jeden z největších maďarských politiků 19. století, Lajos Kossuth. Jaký ten měl život! Narodil se v roce 1802 v maďarské šlechtické rodině. Studoval na právníka, ale pak se dal na politiku. Jeho hlavním cílem byla nezávislost Uher, aby konečně nebyly součástí rakouského císařství. Proto asi nepřekvapí, že sehrál vážnou politickou roli v revoluci a válce za nezávislost v letech 1848-49, stejně jako v letech předtím. Během revoluce byl nejprve ministrem financí, poté byl zvolen předsedou Komise národní obrany, což ho nakonec postavilo do čela armády. Po prohrané válce za nezávislost musel i s manželkou z Uher uprchnout. Nejprve našli útočiště u osmanského sultána, poté odcestovali do Anglie, poté navštívili Ameriku a nakonec se usadili v italském Turíně. Jako exulantovi mu byla věc maďarské svobody blízká a podporoval ji i po vyrovnání v roce 1867. Do Maďarska se však mohl vrátit až po své smrti v roce 1894. Mauzoleum bylo postaveno později, ale zde, obklopen láskou a úctou Maďarů, mohl konečně najít klid.