Ach, to mě vždycky moc potěší, když se to stane. Další úspěšně dokončený projekt a radost z dobře vykonané práce. Vím, že to není výhradně moje zásluha, ale beze mě by to nebylo tak snadné. Například před sto lety existovalo jen plnicí pero, které bylo bezpochyby elegantní, ale všechno to plnění a rozmazávání... Vždyť to je přece... Předtím jste museli namáčet brk do inkoustu. Dovedete si to představit? Namočit, nanést, nanést, nanést, nezaschnout, počkat, nanést, rozmazat, počkat, nanést, nanést a tak dále do nekonečna. No, já jsem tomu učinil přítrž, já, kuličkové pero. Samozřejmě se mnoho lidí pokoušelo vynalézt psací nástroj, který by fungoval jednoduše a spolehlivě, ale chyběly jim nejen nápady, ale i technické zázemí. Nakonec problém vyřešil maďarský novinář a vynálezce László Bíró, který si v roce 1943 nechal v Argentině zaregistrovat patent. Jak se mu podařilo dosáhnout úspěchu svého vynálezu? Změnou dvou důležitých prvků. Na jedné straně zpřesnil kuličku ve mně. Ta se mimochodem postupem času zdokonalovala, dnes má také malé otvory, takže pojme více inkoustu, a ještě rovnoměrněji ho rozetře na papír. Druhým problémem byl samotný inkoust, protože ty tehdy používané se rozmazávaly a špatně zasychaly. To nakonec nahradil Bíró, který používal rychleschnoucí tiskařské barvivo. Já se stal velmi rychle úspěšným, ale Bíróovi se v Argentině nedařilo, a tak prodal patentová práva francouzskému podnikateli Marcelu Bichovi za milion dolarů. V té době to byly slušné peníze, ale ve srovnání s tím, že Bichova firma funguje dodnes a prodala miliony kuličkových per, je to nic. I když já osobně si nestěžuji, protože mě například zaměstnávalo americké a britské letectvo, protože se dá spolehlivě použít v letadlech ve výškách, a to tak, že už jsem byl i ve vesmíru. Mé používání není ovlivněno gravitací. Svět nezapomněl ani na László Bíróa. Argentina slaví Den vynálezců v den jeho narozenin a kuličkovému peru se dodnes v mnoha jazycích říká "biro".