Vítejte, milí návštěvníci Parlamentu! Dovolte mi, abych se vám představila. Jsem Svatá Koruna a žiji zde v Parlamentu již více než dvě desetiletí ve společnosti královského žezla a jablka. Za posledních zhruba osm set let se mi toho přihodilo tolik, že mě překvapí jen máloco. Je také těžké přesně říci, kolik mi je let. Víme sice, že korunu svatému Štěpánu, který byl korunován v roce 1000, mu předal papež Silvestr II, ale ta koruna jsem ještě nebyla úplně já. Jisté je, že jsem poprvé opustila zemi v roce 1205, což znamená, že jsem již korunou byla. Jsou ovšem určité věci, které jsou o mně známy s jistotou. Zaprvé se skládám ze dvou částí. Spodní, kruhová část mne se nazývá řecká koruna, protože nápisy na ní jsou v řečtině, zatímco moje horní, přepásaná část, se nazývá latinská koruna, jak jste možná uhodli, kvůli nápisům v latině. Můj křivý kříž nebyl vždycky křivý, ale nebyl ani vždycky mou součástí. Odhaduje se, že mi byl nasazen v 16. století. Jsem symbolem uherské státnosti, a proto jsem byla přítomna korunovací všech uherských králů. Existoval přesný způsob, jak korunovace probíhala (i když se od něj někdy odchýlili). Krále mnou musel korunovat ostřihomský arcibiskup v Székesfehérváru. Královna byla korunována také mnou, ale já se dotkla jen jejího pravého ramene. Pak už jsem si mohla oddechnout, protože králové mě nenosili. Moc klidu jsem si ale neužila, bylo hodně lidí, kteří mě chtěli vidět, takže jsem cestovala do mnoha míst a zemí, dokonce i do Ameriky. Odtud jsem se vrátila v roce 1978 a od té doby jsem nepřekročila hranice.