Kazimír III. Veliký byl jedním z nejvýznamnějších polských panovníků. Polským králem se stal v roce 1333 ve věku 23 let. Jeho korunovace se konala na hradě Wawel v Krakově, tehdejším hlavním městě země a sídle panovníka. Vládl až do své smrti v roce 1370. Navzdory až čtyřem sňatkům nezanechal žádné mužské potomky, a stal se tak posledním panovníkem piastovské dynastie. Král Kazimír Veliký zahájil svou vládu obnovou země po četných válkách a zajistil výstavbu nových vesnic, osad a měst. V zemi vzniklo mnoho zděných staveb - hradů, kostelů, radnic a městských hradeb - které byly trvanlivější a bezpečnější než dřevěné konstrukce. Odtud pochází známé přísloví týkající se vlády krále Kazimíra - "našel Polsko dřevěné a zanechal ho zděné". Kazimír Veliký podporoval hospodářský rozvoj země, včetně řemesel, zemědělství, obchodu a těžby přírodních zdrojů. Král oceňoval význam vzdělání. Chtěl, aby země měla mnoho vzdělaných právníků, lékařů a úředníků. Díky němu byla v roce 1364 založena první polská univerzita, krakovská akademie. Král Kazimír zemřel ve věku 60 let na zápal plic, kterým se nakazil po pádu z koně při lovu. Byl jediným polským panovníkem, který vstoupil do kánonu historického vědění s přídomkem "Veliký".