Gastronomie
cs-flag

Česká republika

Dychtivé očekávání: Příběh talíře

Ze svého místa na poličce jsem byl svědkem nespočtu pokrmů, které byly podávaných na mých kolezích. Ale jestli je něco, co způsobuje, že se můj porcelánový povrch chvěje očekáváním, pak je to myšlenka, že budu typickým českým pokrmem: vepřovou pečení, knedlíkem a zelím. Jen představa těch měkkých, šťavnatých plátků pečeného vepřového mě nutí toužit po jeho teple. Není to jen jakékoli vepřové; je dokonale ochucené a pečené do zlatova. Jeho aroma slibuje chutě českých domovů, svátků a oslav. Pak přijdou na řadu knedlíky – ne ty malé, jak je znají ostatní, ale vydatné plátky houskového zázraku. Tyto knedlíky mají svůj účel: nasát každou kapku lahodné omáčky a, dlo bylo plné chutí až do posledního sousta. Ale co by byla tato symfonie bez kontrastních tónů? Kysané zelí. Jeho pikantní kousky s nádechem kmínu působí jako protiváha přidávajíc hloubku a osvěžující nádech do každého sousta. Někdo zvolí raději mírnější dušené zelí, jemně oslazené a kořeněné, které je jemnějším protipólem. Když se tyto prvky spojí na mém povrchu, cítím se kompletní. Barvy, vůně, textury – proměňují mě z pouhého talíře v plátno české kulinářské tradice. Můj cíl je jasný: představit tuto hostinu v celé její kráse a vyvolat u strávníka povzdech spokojenosti. V těch okamžicích, kdy na mě vidlička a nůž tančí, si vážím každého sousta. S každým kouskem odebraným z mého povrchu jsem svědkem nevysloveného příběhu o rodinných setkáních, o příbězích sdílených při vydatných jídlech a o bohatém gobelínu, kterým česká kuchyně je. A tak jsem tady a nadšeně čekám, až se příště budu moci stát součástí této nadčasové tradice, být tím talířem, na kterém se neservíruje jen jídlo, ale i vzpomínky a láska.