Ach, zase ti kvičící rackové... Kdybych nebyl kamenný lev, proboha bych jich pár chytil a okusoval jim křídla. To by jim dalo lekci! Vím, že kolem mě nekrouží, aby mě otravovali, ale přitahuje je osvětlení. Měl jsem čas si na ně zvyknout, protože to není včera, co bylo mezi Parlamentem a Dunajem instalováno první pouliční osvětlení, stejně jako je už delší dobu součástí budovy reflektory. Trochu se omlouvám, že jsem toto místo nazval "Parlament", a ne jeho oficiálním názvem, tedy Dům národa... Je to skutečně dům národa, poslanci maďarského Národního shromáždění se zde scházejí již od roku 1896, i když budova v té době ještě nebyla hotová. Stavba začala v roce 1885 a skončila až v roce 1904, takže Imre Steindl, který budovu navrhl, se jejího dokončení bohužel nikdy nedočkal. Jako omluva za můj skluz v parlamentní terminologii slouží fakt, že vnitřní uspořádání budovy je rozděleno na dolní a horní komoru, stejně jako budova anglického parlamentu. Navíc čtyři "sourozenci" z osmi mramorových monolitů vedle kamenných schodů zdobí také budovu parlamentu v Londýně. Nicméně mi nevadí, že jsem si místo Londýna našel místo v Budapešti. To je ale panorama! Každý den se probouzím a usínám s pohledem na Budínský hrad a Řetězový most a krásná je i budova, v níž se snoubí různé styly. Půdorys 286 metrů dlouhé budovy je barokní, ale celkově působí novogotickým dojmem a s výjimkou zmíněných sloupů byly při její stavbě použity pouze domácí materiály. Odkud toho tolik vím? Kdybyste vyslechli tolik prohlídek jako já, věděli byste toho také dost. Například to, že ho zdobí celkem 386 erbů, které patří různým částem země, partnerským zemím a městům – což také vyjadřuje, že se jedná o dům země.