Emil se opřel v křesle a usmál se na Danu: "Pamatuješ, jak jsme se poprvé potkali? Svět atletiky něco takového jako my ještě neviděl a nejspíš už nikdy neuvidí." Dana se zasmála: "Ach ano, nezastavitelní Zátopkovi! Víš, pořád nemůžu uvěřit, že jsme oba vytvořili olympijské rekordy ve stejném roce, v roce 1952." Emilovi se hrdě zaleskly oči: "Helsinky byly kouzelné. Vyhrál jsem běh na pět tisíc metrů, na deset tisíc metrů a pak, jen tak pro zajímavost, maraton, který jsem nikdy předtím neběžel!" Dana přikývla: "A nezapomeň, že na té samé olympiádě jsem vyhrála zlato v hodu oštěpem žen. Byl to pro nás oba neuvěřitelný okamžik." Emil se naklonil: "Ale moje nejoblíbenější vzpomínka je stejně z olympiády v Londýně v roce 1948. Byla to moje první zlatá medaile v běhu na 10 000 metrů. Ten závod byl strašně náročný, ale určil tempo naší další kariéry." Dana odpověděla: "Vždycky jsi pro mě byl inspirací. Trénink s tebou, posouvání našich hranic, to ze mě udělalo lepší sportovkyni. A pak, po všech těch trénincích, závodech a rekordech, jsme našli lásku." Emil vzal Danu za ruku: "Ano, náš milostný příběh je stejně legendární jako naše sportovní úspěchy. Oba jsme začínali jako individuální hvězdy, ale společně jsme se stali neporazitelným týmem." Dana se usmála: "Od prvního okamžiku, kdy jsem tě v roce 1948 uviděla, jsem věděla, že je na tobě něco zvláštního. Nejen jako sportovec, ale i jako člověk. Tolik jsme toho spolu prožili, od překonávání světových rekordů až po zpochybňování systému." Emil přikývl: "Vždycky jsem říkal: 'Když chceš běžet, uběhni míli. Jestli chceš zažít jiný život, uběhni maraton." A tak jsem se rozhodl, že to udělám. A s tebou, Dano, jsem zažil život plný lásky, výzev a dobrodružství." Oba chvíli mlčky seděli a vzpomínali na společné vzpomínky, světové rekordy a lásku, kterou našli jeden v druhém.