Narodil jsem se v Ružomberku v roce 1864. Byl jsem nadaný chlapec, a tak jsem začal studovat na gymnáziu v Ružomberku, poté na čtyřletém gymnáziu v Levoči a po maturitě jsem se rozhodl stát knězem. Mezi má první působiště po vysvěcení na kněze patřily Zákamenné-Klin, Tvrdošín, Svatá Alžběta, Tri Sliače. Zde jsem začal svou společenskou a politickou činnost. Založil jsem spolek střízlivosti, sjednotil jsem sedláky, rozšířil jsem jejich rozhled přednáškami a četbou. Zakládal jsem hospodářská sdružení, potravinová družstva, čtenářské kroužky. Během svého působení v Troch Sliačoch jsem se začal aktivně podílet na činnosti Slovenské národní strany. Ve volbách v roce 1906 jsem podpořil kandidaturu V. Šrobára, za což mě uherský soud odsoudil ke dvěma letům vězení a vysoké pokutě. Na konci první světové války jsem se jasně postavil za česko-slovenskou orientaci. V letech 1918 až 1938 jsem byl poslancem česko-slovenského parlamentu. Když jsem se v roce 1919 dozvěděl o Pittsburské dohodě, kterou uzavřeli američtí Slováci a američtí Češi a kterou koncipoval T. G. Masaryk, odjel jsem se slovenskou delegací do Paříže, kde jsem požadoval, aby postavení Slovenska v ČSR bylo zajištěno v mírové smlouvě. Po návratu do vlasti jsem byl za to na Moravě a v Čechách uvězněn. V Československu jsem stál v čele lidové strany a po celou dobu jsem vedl slovenské autonomistické hnutí. Stal jsem se symbolem slovenské jednoty. Do paměti národa jsem vstoupil jako velká symbolická osobnost nových slovenských dějin.