Ze svého místa poblíž pražské Španělské synagogy zachycuji podstatu Franze Kafky, jak se veze na mých bezhlavých ramenou, což je pocta jeho povídce "Popis jednoho zápasu" z roku 1912. Kafka se narodil v německy mluvící židovské rodině a byl skutečně synem Prahy. Jeho povídky, odehrávající se na pozadí tohoto historického města, splétají spletité příběhy jednotlivců, kteří se potýkají s absurditou existence. Když kolem mě procházejí návštěvníci, často slyším šumět Kafkova kultovní díla jako "Proměna" nebo "Proces". Ačkoli Kafka vystudoval práva, jeho duše patřila psaní. Jeho příběhy plné postav, které se ocitly v byrokratických nočních můrách nebo osobních úzkostech, rezonují mezi čtenáři i dnes. Bohužel Kafkova genialita zůstala za jeho života zastíněna pochybnostmi. Na smrtelné posteli dokonce požádal svého přítele Maxe Broda, aby spálil všechny jeho nevydané rukopisy. Brod naštěstí viděl jejich nezměrnou hodnotu a zajistil, že Kafkova díla žila dál. Každý den, když nesu Kafku na ramenou, se turisté i místní obyvatelé zastavují a zachycují tento okamžik na fotografiích nebo prostě jen vstřebávají jeho podstatu. Skrze ně i skrze mě zůstává Kafkův odkaz, utvářený jeho vnitřními bitvami a hlubokými postřehy, navždy součástí bohaté pražské historie.