Když tak sedím ve své šatně a dívám se na nádherný plakát k mé nadcházející hře, v mysli mi vytanul příval vzpomínek na mého drahého přítele Alfonse Muchu. Bylo to na konci 19. století, kdy se naše cesty osudem zkřížily a nastartovaly neuvěřitelnou společnou cestu uměním. Když jsem se s Muchou zcela náhodně v Paříži setkala, okamžitě mě uchvátil jeho jedinečný umělecký styl. Při tomto osudovém setkání navrhl plakát k mé hře "Gismonda". Byl prostě okouzlující. Protáhlé formy, pastelové odstíny a složité vzory – nezaměnitelný znak toho, co se později stalo znakem secese. Naše spolupráce byla senzací a spolu s ní začala Muchova hvězda stoupat. Mucha nebyl jen pouhým plakátovým umělcem, byl to génius s mnohostranným nadáním. Maloval, navrhoval šperky, pracoval na výzdobě interiérů, a dokonce pro mne vytvořil scénické dekorace. Jeho díla, ať už šlo o divadelní kulisy nebo plakáty, vyzařovala jakousi magii a zahalila nás do mystického světa krásy. Ale kromě naší plodné spolupráce v Paříži to byla jeho láska k rodné zemi, Československu, která skutečně odhalila jeho hluboké umělecké rozměry. Jeho mistrovské dílo "Slovanská epopej" bylo svědectvím této lásky a obdivu ke slovanské historii. Na dvaceti monumentálních plátnech namaloval epické příběhy, mýty a reálie slovanského národa a daroval mu nadčasovou kroniku jeho dědictví. Tím však Muchova oddanost umění a jeho vlasti nekončila. Věřil v sílu umění inspirovat a povznášet. Tato víra nabyla hmatatelné podoby, když se aktivně podílel na návrhu nových československých bankovek a poštovních známek, čímž ještě více upevnil svou roli v kulturním a národním probuzení své země. Když nad tím vším přemýšlím a dívám se na plakát, kterým naše společná cesta začala, cítím ohromnou vděčnost. Spolupracovat s takovým umělcem, vlastencem a vizionářem, jakým byl Alfons Mucha, nebylo jen mým štěstím, ale i darem pro svět umění.