Můj přítel Ilfred Wetzler a já jsme byli slovenští Židé, kterým se podařilo uprchnout z vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau a podat zprávu o tom, co se tam dělo. Pocházím z Topoľčan. V patnácti letech jsem byl vyloučen z gymnázia kvůli svému židovskému původu. Dvakrát jsem se neúspěšně pokusil o útěk ze Slovenska, ale po druhém pokusu jsem byl deportován do Majdanku a odtud do Osvětimi. Tam jsme byli s Ilfredem vězněni nejméně dva roky. Dlouhé dva roky jsem přemýšlel o útěku, hlavně kvůli vlastní svobodě, ale šlo také o to, abych tomuto zločinu zabránil. V pátek 7. dubna 1944 jsem spolu s Ilfredem zalezl do díry vykopané pod hromadou dřeva, která byla určena pro stavbu nové části tábora. Nacházela se v části, která byla hlídaná jen přes den. Vězni, kteří nám pomohli utéct, nás přikryli prkny, a abychom oklamali strážní psy, rozházeli jsme kolem sebe páchnoucí ruský tabák namočený v benzinu. Ze zkušeností ostatních vězňů jsme věděli, že jakmile se zjistí naše nepřítomnost, budou nás tři dny hledat. Proto jsme zůstali v úkrytu až do čtvrté noci. Dne 10. dubna jsme se vydali na jih směrem k polsko-slovenské hranici v civilním oblečení, které jsme si vzali v práci. Jedenáct dní po útěku z tábora jsme podrobně informovali o zeměpisné poloze vyhlazovacího tábora, o způsobu masového vraždění v plynových komorách, o nejdůležitějších událostech tábora za dva roky, které jsme tam strávili, a o početním odhadu obětí nacistického vraždění v Osvětimi. Naše zpráva má 32 stran a stala se známou jako Zpráva Vrby a Weltzlera. Je považována za jeden z nejdůležitějších dokumentů, protože to byly první podrobné informace o táboře, které se dostaly ke Spojencům a byly považovány za věrohodné. Díky ní se podařilo zastavit masové deportace Židů a zachránit asi 200 000 lidí.