Jak já miluji ty horké letní dny, kdy mohu volně běhat, doslova jako vichřice po poušti! Ostatně není divu, že se pohybuji jako vichřice, protože jí jsem. Celé léto trávím na pusztě, nebo jak se dnes možná lépe říká, na Hortobágy. Nádherná krajina! Jednak je téměř úplně rovinatá a v létě velmi suchá, takže mohu bez problémů rozvířit slaný prach, a jednak je plná památek. A ta divoká zvěř! Z domácích zvířat šedý skot, ovce Racka, prasata Mangalica a kůň Nonius – nic z toho není každodenní pohled, ale nádherná ptačí příroda mě také pokaždé rozveselí, i když věřte mi, není na světě ptáka, kterého bych neviděl. Nežije zde mnoho lidí, ale o návštěvníky není nouze. Říká se jim turisté. Vidím, že se jim líbí krajina, jeřábí studánky a samozřejmě hostince. Vzpomínám si na doby, kdy do hostinců ještě chodili psanci a samozřejmě i policie – ta chtěla psance chytit. I když tyto hry na kočku a myš byly někdy dobrou zábavou, život byl bez psanců mnohem klidnější, protože ať vypadali jakkoli cool, byli to rozhodně zločinci. Místo padouchů mi zůstala prostorná, otevřená pláň. No, vedl jsem si už lépe.