Jmenuji se Lukáš, jsem šéfkuchařem v typické české jídelně a mám slabost zejména pro jedno jídlo: slavný "Smažený sýr". Pokaždé, když se podívám na blok eidamského sýra nebo hermelínu, srdce se mi rozbuší v očekávání, jak z něj udělám křupavou, mazlavou pochoutku, které se místní i turisté nemohou nabažit. O původu Smaženého sýra se vedou debaty, ale jisté je, že po druhé světové válce se maso stalo nedostatkovým zbožím a vynalézavé české kuchařky začaly používat sýr jako náhražku bílkovin. Vznikl tak kultovní pokrm, který mnozí milují dodnes. Připravit Smažený sýr je umění. Začínám tím, že vezmu silný plátek sýra, typicky eidamu pro jeho dokonalé vlastnosti tání. Pečlivě ho namočím do vajíčka, pak ho obalím ve strouhance a ujistím se, že je dobře obalený, aby se utěsnila jeho krémovitost. To prskání a vůně, když sýr dopadne na rozpálený olej na pánvi, je omamné. Není to jen vaření, je to představení, které jsem opakoval nesčetněkrát, ale nikdy mě neomrzí. Často ho podávám tradičně na lůžku salátu s tatarskou omáčkou a přílohou hranolků. Klíčem k úspěchu je však podávat ho ihned, dokud je horký, což zajistí, že strávníci zažijí ten dokonalý okamžik, kdy se do sýra zakrojí a vyteče z něj vodopád roztavené dobroty. Viděl jsem, jakou radost to lidem přináší. Rodiny, které seznamují své děti s prvním soustem Smaženého sýra, turisté, kteří nadšeně vykřikují, když objeví nový oblíbený pokrm, nebo místní, kteří s každým soustem vzpomínají na své dětství. Ve světě, který se neustále vyvíjí a jehož kulinářské trendy se neustále mění, je uklidňující vědět, že některá jídla zůstávají nadčasová. Smažený sýr je pro mě víc než jen jídlo, je to symbol české kultury, odolnosti a inovace. Pokaždé, když ho podávám, nepředstavuji jen jídlo, ale kus historie, tradici a zážitek, který spojuje generace.