V útulném obývacím pokoji, zatímco žhavé uhlíky v krbu plápolaly, si maminka svolala své děti k sobě a začala mluvit tichým, nostalgickým tónem: "Děti, znáte pohádky o Krtečkovi? Krteček je to speciální kamarád mnoha dětí v České republice a já se s vámi dnes večer podělím o jeho příběh." V očích jí zajiskřily milé vzpomínky: "Kdysi dávno si vyšel talentovaný animátor Zdeněk Miler na procházku a při ní zakopl o krtinec. Tato prostá příhoda ho inspirovala k vytvoření pohádkové postavy, a tak se v roce 1956 zrodil náš milovaný Krteček. Byla to malá zvídavá postavička, která neustále zkoumala svět kolem sebe, navazovala přátelství a občas se dostala do drobných problémů." Děti se naklonily blíž, jejich představivost se rozhořela. "Krteček nemluví. Místo toho se vyjadřuje rozkošnými gesty a zvuky, díky nimž mu všichni rozumějí. Jeho příběhy jsou jednoduché, hřejivé a učí laskavosti, zvědavosti a přátelství. V průběhu let se setkal s mnoha tvory, například s králíkem, ježkem, a dokonce i se zelenou žábou. Společně zažili nespočet dobrodružství, ať už šlo o stavbu nového domu, hry ve sněhu nebo pomoc kamarádovi v nouzi." Maminka se zálibně usmála a dodala: "S Krtečkem vyrůstají už celé generace českých dětí. Představuje nevinnost a radost dětství. A i když stárneme, Krteček pro nás zůstává milou vzpomínkou, připomínkou jednodušších časů."