Mým úkolem je zpomalit těleso a tím zkrátit brzdnou dráhu. Vypadám jako deštník se šňůrami. Používají mě v letectví, kosmonautice, automobilovém průmyslu nebo ve sportu. Poprvé o mně začal přemýšlet Leonardo da Vinci ve středověku. Jeho návrh z let 1480-1483 se dochoval dodnes. Později v 18. století jsem byl použit při záchraně z poškozeného horkovzdušného balonu. Tehdy se k mé výrobě používalo hedvábí, které bylo vhodné díky své pevnosti a nízké hmotnosti. Mezi významné osobnosti, které se zasloužily o můj novodobý vývoj, patří Slovák Štefan Banič. V roce 1913 vytvořil vlastní padák ve tvaru deštníku. Konstrukci měl upevněnou kolem těla v oblasti hrudníku. Nechal si ji patentovat, ale odborníci pochybují, že jsem skutečně fungoval. Koupila mě od něj dokonce americká armáda, ale do výstroje jsem zařazen nebyl. Ve dvacátém století se letectví začalo rychle rozvíjet. K záchraně pilotů bylo zapotřebí padáků. Moji staří předchůdci byli příliš objemní a nedali se použít. Tehdy mě jeden ruský vynálezce zabalil do batohu, který piloti nosili na zádech pomocí popruhů. Po druhé světové válce se velké množství padáků přestalo používat ke svému účelu. Zkušení parašutisté začali skákat pro zábavu, a tak se zrodil nový sport - parašutismus.