V mé dílně, obklopen nářadím a náčrty, jsem já, Josef Faltus, přemýšlel o velkém úkolu, který jsem měl před sebou. Zvěčnit Miladu Horákovou byla velká zodpovědnost. Její příběh se hluboce vryl do kolektivní paměti českého národa, byl symbolem síly, přesvědčení a oběti. Příběh Milady byl dojemný. Byla zastánkyní demokracie a ženských práv a prokázala neochvějnou houževnatost i tváří v tvář hroznému komunistickému režimu po druhé světové válce. V padesátých letech byla nespravedlivě souzena a odsouzena ve vykonstruovaném procesu, který otřásl v celém národě. Navzdory vyčerpávajícímu mučení a rostoucímu tlaku zůstal Miladin duch nezlomný. Její tragický konec, kdy obětovala svůj život pro své přesvědčení, byl drsným svědectvím o její nezdolné vůli. Jako místo památníku bylo vybráno místo ve Sněmovní ulici v centru Prahy. Úkolem bylo vystihnout podstatu Milady, aby si přihlížející mohli uvědomit velikost jejího života a odkazu. Inspirace mě zasáhla v netradiční podobě: skřivan sedící na mikrofonu. Skřivan v českém folklóru symbolizuje naději a svobodu. Jeho píseň je písní příslibu a světlých zítřků, podobně jako Miladiny ideály. Mikrofon znamená její hlas, který je ozvěnou jejího přesvědčení a vzdoru proti utlačovatelským silám, jimž se postavila. Miladin odkaz rezonuje i v dnešní době. Ulice po ní pojmenované slouží jako trvalá připomínka, její příběh se vyučuje ve školách. To vše zajišťuje, že příběh její houževnatosti a nezlomném vzdoru proti útlaku zůstane živý v srdci každého Čecha.