Ne každý může říct, že je jedním z nejtěžších jazyků na světě. Možná by se jiní s takovým přívlastkem opravdu necítili dobře, ale já jsem na něj hrdý. Co se týče obtížnosti, patřím do stejné ligy jako čínština, japonština a arabština. Tento titul mě těší zejména kvůli mé velikosti. Všechny ostatní jsou "velké" jazyky, kterými mluví hodně lidí, ale mnou mluví jen asi 15 milionů lidí a většina z nich žije v Maďarsku. Co tedy stojí za to o mně vědět? Jsem tzv. aglutinační jazyk a patřím do rodiny uralských jazyků. To znamená, že afixy se lepí na oba konce mých slov, a tím pádem splývají s příslušným slovem. Moje abeceda je latinská a obsahuje 44 písmen včetně přízvučných samohlásek, které mnoho lidí matou, přestože usnadňují správnou výslovnost slov. Zajímám se také o souhlásky, protože mám i souhlásky dvoupísmenné. Alespoň že mám jen jeden minulý a jeden přítomný čas a často mluvím o budoucnosti se slovesem v přítomném čase. Po tom všem je asi moje výše zmíněné postavení v tabulce obtížnosti pochopitelné, ale pokud se mě ptáte, stejně stojí za to se o mně něco dozvědět. Když už nic jiného, budete moci říct, že mluvíte jedním z nejneobvyklejších evropských jazyků.