Jsem slovenský lidový dechový nástroj. Používali mě pastýři při pasení ovcí a také při různých slavnostech a smutných příležitostech. Pokud na mě chce někdo umět hrát, musí mít dobrý hudební sluch. Kdo jsem? Jsem fujara, symbol slovenské lidové hudby. Jméno jsem dostala podle slov fujavica, fujať, fujak, která původně označovala jakýkoli nástroj, který se rozezníval vyfukováním vzduchu z úst hráče. Mé kořeny sahají až do konce 15. století, ale předpokládá se, že jsem vznikla až koncem 17. století. Mým pravým domovem je Vysočina na středním Slovensku. Desítky kilometrů na východ, jih a západ od hory Polana. Skládám se ze dvou hlavních částí: píšťalové trubice a vzduchovodu. Moje celková délka je 100 až 150 cm. A víte, z čeho jsem vyrobena? Používá se dřevo černého bezu, jasanu, javoru nebo tisu červeného. Dne 25. listopadu 2005 jsem na slavnostním vyhlášení, při kterém UNESCO uznalo celkem 43 děl, obdržel certifikát o zápisu na Seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.