V říši českých pohádek a pověstí existuji já – čert. Ale bacha, tady, v naší zemi kouzelných pohádek, nejsou všichni čerti zlomyslní. Ve skutečnosti jsou někteří z nás pravým opakem. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o svůj příběh. Většina lidí zná čerty jako zlomyslné, zlé bytosti, které vždy touží způsobit trochu chaosu. A ano, nepopírám, že máme své drzé a rošťácké chvilky. Ale zatímco někteří z mých kamarádů se v rošťárnách vyžívají, já jsem vždycky cítil tíhnutí k laskavosti, potřebu věci vyvažovat. Každý rok, 5. prosince, prochází svatý Mikuláš, anděl a čert (jako já) chladnými ulicemi českých vesnic a měst. Je to tradice, které si vážíme. Navštěvujeme děti a hodnotíme, zda byly po celý rok hodné, nebo zlobily. Anděl odměňuje hodné děti sladkostmi, svatý Mikuláš nabízí moudré rady a my čerti? No, tradičně jsme tam, abychom je trochu postrašili a připomněli jim důležitost dobrého chování. Během let jsem ale viděl nespočet slziček, směs upřímného strachu a hravého chichotání. Uvědomil jsem si, že má role, ačkoli zakořeněná v tradici, může se vyvíjet. Místo toho, abych děti jen vylekal, začal jsem s nimi žertovat, šimrat je a rozesmávat. A pokud jde o ty klasické české pohádky? Jsou plné příběhů o čertech, kteří uzavírají smlouvy, snaží se přelstít sedláky nebo se sami nechají napálit. Zatímco někteří moji kamarádi čerti hrají roli protivníka, v jiných příbězích můžeme být i my hrdinou, moudrým rádcem nebo prostě jen nepochopeným tvorem, který hledá vykoupení. Až tedy příště uslyšíte pohádky o českých čertech nebo budete svědky každoroční mikulášské tradice, vzpomeňte si, že čerti, stejně jako lidé, mají mnoho podob. A přestože nás tradice vykresluje v určitém světle, stejně jako příběhy, které se vyvíjejí v čase, tak se můžeme vyvíjet i my. Vždy mějte na paměti, že i v tom nejzlobivějším čertovi může být jiskra dobra, která čeká, až zazáří.