Konečně jsem se dočkala. Cesta z Florencie do Budína byla dlouhá. Podstatné je, že jsem teď tam, kde jsem měla být, v knihovně Bibliotheca Corviniana, spolu se stovkami dalších kodexů a rukopisů. Knihovna patří králi Matyášovi, který je prý mocným vládcem. V roce 1458 se stal uherským a chorvatským králem, v roce 1469 českým králem a v roce 1486 rakouským arcivévodou. To vše vím, protože nejsem jediný kodex, který si sem našel cestu z Itálie. Králova manželka Beatrix Aragonská si s sebou z rodné Neapole přivezla nespočet knih, nebo se to alespoň říká. Pocházíme téměř ze stejného místa, takže snadno najdeme společnou řeč. Každopádně si na zdejší společnost nemohu stěžovat, protože co se týče vzdělání, místo neponechává žádný prostor pro stížnosti. Přiznám se, že něco takového jsem po Florencii nečekal, zvlášť když si uvědomíte, že se tam nachází knihovna Lorenza Medicejského, která je, věřte mi, opravdu impozantní. Někteří tvrdí, že tato sbírka knih je větší než jeho. My, které jsme byly speciálně přivezeny na přání krále Matyáše, máme dokonce vlastní jméno. Jsme Korvíny. Původ našeho názvu je v latinském slově "corvus", což znamená "havran", erbovní znamení krále Matyáše. Slyšela jsem několik pohádkových vysvětlení zařazení tohoto ptáka do erbu. Kdo ví, které z nich je pravdivé, ale mým osobním favoritem je historka, která havrana vysvětluje tím, že si s Matyášem jeho matka Erzsébet Szilágyiová dopisovala pomocí havrana, když byl jako mladý muž vězněn v Praze. Nevím, jestli je to pravda, ale jisté je, že to byl velký král, který byl údajně zvolen na zamrzlém ledě Dunaje, a později se dostal do nesčetných lidových vyprávění, která ho zmiňují jen jako Matyáše Spravedlivého.