První písemná zmínka o mně na Slovensku pochází z konce 15. století. Ve slovanských zemích se však tento termín ujal až v 17. století. Jsem slovenský produkt, který vytvořil můj otec Ján Vagač. Vymyslel mě, když hledal řešení pro uchování ovčího sýra. Můj otec, rodák ze Staré Turé, byl majitelem řeznictví a jezdil po Slovensku a nakupoval dobytek. Na svých cestách se spřátelil s pastevci. Velmi se zajímal o hrudkový sýr z ovčího mléka. Začal přemýšlet, jak by ho mohl dostat do obchodů, aniž by se zkazil. Byl to dobrý a levný výrobek, který by pomohl mnoha lidem v chudých oblastech Slovenska. Začal tedy se sýrem experimentovat. Nakládal ho, sušil, válcoval a solil, až dosáhl výroby brynzy. V roce 1787 tak v Detvě vznikla první slovenská bryndziareň. A jak se vlastně vyrábí? Ovce se vyhánějí na pastviny za rozbřesku. Dojí se dvakrát až třikrát denně. Mléko se přecedí a vyrobí se tvaroh, který se zamíchá a nechá ustát. Poté se vloží do čistého plátna, zavěsí se a nechá se odkapat. Vytvoří se hrudka sýra, která se otáčením a skládáním zcela zbaví tekutiny. Poté se sýr uloží na police, kde zraje přibližně týden. Později se přemístí do bryndziárny, kde se uloží do dřevěné kádě a odsaje se syrovátka. Asi po 12 hodinách se sýr rozláme na menší kousky, osolí se a dvakrát nebo třikrát se rozemele. Právě toto drcení a mletí odlišuje mou výrobu od ostatních sýrů. Hotová brynza se lisuje do želé. Nejenže jsem chutná, ale jsem i zdravá. Jsem velmi lehce stravitelná a obsahuji hodně bílkovin a vitamínů. Nejznámějším pokrmem, kde se používám, jsou brynzové halušky.