Nacházím se uprostřed Štiavnických vrchů na středním Slovensku. Patřím na seznam světového dědictví UNESCO. Jsem bývalé hornické město, jedno z nejkrásnějších a historicky nejzajímavějších na Slovensku. Těžba drahých kovů v centrální části Štiavnických vrchů má velmi dlouhou historii. Již v listině z roku 1156 je tato oblast zmiňována jako země horníků. Mezi těženými nerosty převažovala stříbrná ruda, proto se mi také říkalo "stříbrné město". V 18. století jsem se stalo největším centrem těžby drahých kovů v habsburské monarchii. Postupně se zde soustředilo také hornické školství a věda. Byla zde založena nejstarší uherská hornická škola, která byla později povýšena na Hornickou akademii - první univerzitu svého druhu. Později se spojila s Lesnickou akademií a do města se vrátila prosperita a sláva. Koncem 18. století jsem byla třetím největším městem v Uhrách, ale sláva mi dlouho nevydržela. O století později začala upadat hornická činnost a s ní i rozvoj města. Tak se to se mnou táhlo až do roku 2001, kdy byl uzavřen poslední důl. V historickém centru města se nacházejí památky, které jsou součástí městské památkové rezervace. V hornatém prostředí Štiavnických vrchů naleznete na 360 památek. Hlavní dominantou města je Starý zámek, který dnes slouží jako muzeum. Na protějším kopci se nachází Nový hrad, který je rovněž využíván pro muzejní účely. Většina památek v Banské Štiavnici je soustředěna v oblasti mezi Trojičným a Radničním náměstím. Obě náměstí odděluje gotický kostel svaté Kateřiny z konce 15. století a budova radnice se štíhlou hodinovou věží. Uprostřed Trojičního náměstí stojí Trojiční sloup. Největší budovou na Trojičním náměstí je Hellenbachův dům, který původně sloužil hornímu soudu a později patřil Hornické a lesnické akademii. Další veřejná budova stojí v Kammerhofské ulici. Dnes je to hlavní budova Slovenského hornického muzea.