Narodil jsem se ve Slanici na Oravě, studoval jsem teologii v Trnavě, Vídni a Bratislavě. Působil jsem jako kaplan v dnešním Bernolákově, jako sekretář arcibiskupského vikariátního úřadu v Trnavě a později až do své smrti jako děkan a administrátor hlavní měšťanské školy v Nových Zámcích, kde jsem i pochován. Moje práce a úsilí nenašly podporu ani mezi lidem, ani mezi měšťanstvem. Živým řečovým základem pro uzákonění spisovné slovenštiny byla tzv. kulturní západní slovenština. Nebral jsem v úvahu tištěnou podobu, ale zdůrazňoval jsem především ústní jazykovou praxi, tj. hovorovost vzdělanců. Průkopníkem slovenštiny jsem především proto, že jsem důsledně trval na odlišení slovenského pravopisu od českého, který se na slovenském území používal výhradně v knižní nebo psané podobě, nikoliv v podobě hovorové. Snahy o zavedení "čisté slovenštiny" i do kulturních funkcí jazyka na konci 18. století již plně odpovídaly pokročilému stadiu vývoje povědomí o slovenské národní "kmenovosti". Byla to legitimní součást formování nové národní ideologie, která chápala národ mimo jiné jako jednotné jazykové společenství.